Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bezdomovci jsou vizitka státu

 

21.12. Bezdomovci jsou vizitka státu!

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1622505-mikulov-si-pripomnel-obeti-zelezne-opony-pri-uteku-zahynulo-300-lidi#articlewithopenedgallery


Tento článek stojí myslím za reakci. Nalezneme zde spoustu informací o lidech, kterým ublížil minulý režim, ale žádné srovnání s režimem současným.

Nejdříve ale k těm hranicím a krvelačným, komunistickým pohraničníkům. Číslo 300 asi nepochází od Vojtěcha Filipa...

Jak měli pohraničníci vydedukovat, jestli se jedná o pašeráky drog, vrahy utíkající před našimi zákony, nebo lidi, kteří jen za státní peníze vystudovali a odvděčí se nějakému jinému státu?

K obětem demokracie:

V dnešní době je vlivem médií rozšířený názor, že oběti kapitalismu si mohou za svá úmrtí sami (!!!)

Počet bezdomovců, kteří umrzli za kapitalismu mnohonásobně převyšuje počet justičních vražd 50. let, i těch, kteří utíkali do zahraničí před naším zákonem, popř. byli nespravedlivě zastřeleni jen za snahu utéct z ideologických důvodů do sousedních zemí. 50. léta byla poválečná, lidé byli demoralizovaní válkou, ale jaká situace nastala po revoluci 89?
Počet narkomanů se ve srovnání s Československem zdesetinásobil, zdvojnásobil se i počet vražd.

"Oběti kapitalismu si mohou za svůj osud sami, dobře jim tak".
Tak tento názor se snaží média vštípit do hlav divákům a posluchačům. Bezdomovci jsou bezdomovcema, protože nestojí o žádnou pomoc, mohou si za to sami, toť názor mnoha lidí, kteří nemají informace a o problematiku bezdomovců se nezajímají.

Jestliže se např. bezdomovec opije a z ubytovny ho kvůli chování vyhodí, nebo ho tam prostě nevezmou, jsou za toho člověka zodpovědní. Opilý člověk snadno umrzne, ne střízlivý. Střízliví člověk sebou neflákne někde na lavičku v -10. Jestliže je bezdomovec alkoholik, (to snad ani jinak nejde) je potřeba s ním zacházet jako s nemocným člověkem, který není zcela zodpovědný za svoje jednání. Jestliže se chová nepřijatelně pro zřízence ubytovny, měla by být zavolána policie, aby přečkal noc v cele. Zásadní problém tkví v tom, že právo na bydlení je jedno z nejzákladnějších lidských práv, mnohem zásadnějším než možnost volit desítky politických stran, které za čtvrt století nenabídly nic jiného než jakousi středo-pravou koalici, orientovanou na Západ. Za dalších 25 let tomu nebude jinak.

Je omyl myslet si, že bezdomovci si dobrovolně vybrali svou situaci. Kapitalismus/demokracie prostě způsobuje různá psychická onemocnění -  deprese, úzkosti, fobie, ale i schizofrenii nebo poruchu osobnosti. Ne každý tomu dokáže čelit. Jestliže zde byl socialismus, bezdomovci žádní, narkomanů desetina, vražd polovina, tak nikdo nemůže tvrdit,  že současný systém nenese žádnou zodpovědnost.

Přísloví "každý svého štěstí strůjcem" je vrcholem ignorantství. Pokud se někdo ufetuje, jedná se o selhání celé společnosti. Naše hodnoty jsou ty západní, tedy sex, peníze, rozvody, rozchody, stres... Toto prostředí způsobuje samotu a deformuje žebříček hodnot. Drogy nebyly v Československu zdaleka tak populární jako dnes, dnes patříme v kouření marihuany a užívání pervitinu k Evropské špičce.

Co by měl stát dělat? O tom by se dalo polemizovat celkem dlouho, je toho opravdu mnoho. Stát by měl každému garantovat přespání ve vytopené místnosti zcela zdarma. Je to nejlepší způsob jak přimět bezdomovce aby vyhledávali různá sociální zařízení. Potom zřídit laciné byty, klidně maringotky, jaké vidíme na stavbách. I opít se je právo každého člověka. Mělo by existovat bydlení, které si každý může dovolit i z minimální mzdy a bude mít své soukromí, kde každý může v klidu pít, zvracet, studovat... Měl by to být skromný příbytek, ve kterém si ale člověk může říct "tak tady jsem doma"-  to si na zlodějských ubytovnách, nebo v pokoji s dvaceti dalšími bezdomovci jen tak nikdo neřekne.

 

Žádný bezdomovec si za svůj osud nemůže sám, jak se někteří naivně domnívají. Kdyby jsme probrali život každého, zjistili bychom, že jeden byl v dětství zneužíván, má soc. fobii, druhému zabil otec matku, má schizofrenii, nedostal důchod, protože kvůli své nemoci se izoloval a nikdy nepracoval... To je každý příběh jiný... I každý člověk je jiný, co platí u jednoho, nemusí platit u druhého a už vůbec ne u třetího. Někdo se z životní rány oklepe snáz, jiný hůře. To je do značné míry otázkou temperamentu, inteligence a dalších vlastností. Někdo pak narazí v životě na lidi, kteří mu dokáží pomoci. Jiný zase na lidi co tvrdí, že každý si za své štěstí může sám a když nezvládá stres v práci, je odpadem společnosti a ať si chcípne. Tu druhou skupinu často nacházíme pod mosty, v léčebnách a věznicích. Samozřejmě, i dnes se přidělují důchody, někdo ovšem dostane důchod tak vysoký, že jeho největším koníčkem je hrabání v popelnici.

Nikdo by neřekl, že už na základce snil o tom jak bude smrdět a válet se opilej pod mostem, ve svrabu a vlastních zvratkách. V některých regionech je vysoká nezaměstnanost, nízkopříjmový zaměstnanci jsou často obětí šikany na pracovišti, protože jsou snadno nahraditelní, často nemají potřebný intelekt aby se efektivně bránili. V minulém režimu byli tito lidé státem lépe chráněni.

Člověk, který je ve velmi složité životní situaci, nemusí být (třeba jen po určitou dobu) zcela zodpovědný za svá jednání. Jedná se zejména o lidi, kteří mají psychické problémy, nebo se dostali do série nešťastných náhod. Pak má přijít stát a podat ruku, než se stane neštěstí a tento člověk udělá špatné, rozhodnutí (např. se vykašle na život a začne žít mimo společnost). Jsou i tací, kteří pracovat nechtějí i přes svůj dobrý zdravotní stav. Těm před rokem 89 hrozilo odnětí svobody na několik let, dnes jim hrozí trest smrti, amputace končetin, uhoření, umrznutí... Počet lidí bez domova, kteří každý rok umrznou je podle charity cca 30, tedy 780 za 26 let. Počet obětí politických procesů 50. let je vedle toho sotva třetinový. Demokracie si ale také vyžádala mnohem více obětí než 780. Heroinový boom v první polovině 90. let s jistotou zabíjel, počet obětí tohoto nešvaru, který byl v 80. letech nepředstavitelný, už ale nikdo nevyčíslí.

Jestliže na někoho pojem "příživník" přece jen sedne, je pravdou, že za minulého režimu mu hrozil trest několika let odnětí svobody. Po odpykání trestu takový člověk dostal balík peněz, který si ve vězení vydělal, což byla praktická podpora pro nový začátek. Dnes hrozí za příživnictví trest smrti, amputace končetin, uhoření, upálení a lidé jsou spokojeni. Ti co skončí ve vězení jsou propuštěni s dluhy a zanedlouho jsou zpět.

Aby byl každý strůjcem svého štěstí, musel by být život partií, kde má každý na začátku stejný počet figur o stejné hodnotě. Pak by sice rozhodovala inteligence, kterou si nikdo sám nevybral a i obyčejné štěstí ve hře, ale do značné míry by se o zodpovědnosti za svou partii dalo mluvit. Taková situace ale nehrozí a dlouho hrozit nebude.

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA